Hue - město císařů a bojů.

Ve Vietnamu by jste, z historického hlediska, jen velmi těžko hledali podobné místo. Palác, pagody, mauzolea, to jen zlomek toho co Hue nabízí...

Noční Hue.

Necelých 700 km jižně od Hanoe leží město, jehož jméno se neodmyslitelně vrylo do vietnamské historie - Hue.

Dnes je Hue hlavním městem provincie Th?a Thien, ale v době svojí největší slávy bylo městem hlavním pro celou zemi. Alespoň nepatrnou část z jeho historie, se pokusím nastínit na následujících řádcích.

Něco málo z Historie.

Celá oblast, v níž se nachází město Hue, patřilo až do roku 1306 k Chamskému království. V daném roce došlo k podpisu mírové smlouvy, a oblast severně od DaNang (jižně cca 100 km pod Hue), byla vyměněna za ruku princezny.

Uvolněnější atmosféru využili první vietnamští osadníci, kteří začali osídlovat celou oblast, a postupem času vytvořili nedaleko od dnešního Hue, správní centrum

Hoa Chan.

Císařské město.

O dvě století později, v roce 1558, přišel jako správce nové provincie Nguyen Hoan. Onen vznešený pán následně založil mocný rod Nguyen, který vládl celému jižnímu Vietnamu po další dvě století.

Na konci 19 století jeho následovníci přesunuli svojí pevnost na její současné místo, kde kolem ní vzniklo velké obchodní a kulturní centrum - město Phu Xuan, které bylo dokonce na dvacet let hlavním městem celé říše.

Císařské město.

Největšího rozkvětu se ale Hue dočkalo až po roce 1802, kdy se zde usadil další z vládců Vietnamu - císař Gia Long.

Císař přišel do Phu Xuan, které bylo tou dobou čerstvě přejmenováno na město Hue, z hlavního města Thang Long (dnešní Hanoi). K tomu aby mohl usednout na trůn, mu mimo jiné nemálo pomohli Francouzi. Nicméně ani tato podpora neměla vliv na to, že svoje císařské sídlo vybudoval dle čínského vzoru.

Císařské město.

Zakázané město.

V samém středu císařského města, nechal Gio Long vybudovat svoje sídlo - Zakázané město.

Zakázané město, jak již je patrné z názvu, nebylo jen tak "pro někoho". Bylo vyhrazeno výhradně jen císaři a jeho nejbližším služebníkům. Vojáci, úředníci a ostatní služebnictvo měli k dispozici pouze jeho vymezené části.

Ač byla dynastie Nguen jakkoliv odolná vůči politickým a hospodářským tlakům okolního světa, nakonec neodolali Francouzům, jenž měli o Vietnam eminentní zájem. Za pomocí vojska se konečně roku 1885 Francie zmocnila Hue.

Císařská dynastie sice vládla ještě několik roků, avšak pouze formálně, a bez sebemenších pravomocí.

Tímto zlomem byl osud císařského rodu zpečetěn.

Literatura se zmiňuje o tom, že během vlády dynastie Nguyen, se z Hue stalo významné centrum kultury, umění, kultury a vzdělanosti. Tento rozkvět mněl však své stinné stránky jako byly například vysoké daně.

Císařské město.

Dvacáte století.

Hue ztratilo svoji pozici hlavního města po abdikaci posledního z císařů dynastie Nguyen - Bao Dai, v roce 1945. O další dva roky později město zachvátil velký požár, který zničil většinu dřevěných domů, chrámů a paláců.

Ovšem požár nebyl jediným neštěstím, které Hue potkalo. Díky Francouzům se samotné město, a potažmo i celá oblast okolí Hue, zmítala v sociálních a politických krizích. Vznikala různá hnutí, která se snažila upozorňovat na rostoucí problémy - kypěl odpor k režimu. Vyvrcholení přišlo roku 1963, kdy se většina lidu otevřeně postavila prezidentu Ngo Dinh Diem. Pomyslnou "poslední kapkou" k tomuto počinu, byla střelba do více jak tisícovky demonstrujících budhistických mnichů, kteří se v květnu téhož roku, postavili již zmíněnému pánovi (Ngo Dinh Diem). Nepokoje skončily až koncem roku, kdy vládní vojsko obklíčilo pagody a budhistické mnichy jako podněcovatelé protestů potlačilo.

Císařské město.

Císařské město.

Novoroční ofenzíva.

Zlom přišel až během Novoroční ofenzivy v roce 1968. Na dlouhých dvacet pět dnů se města zmocnila Severo-vietnamská armáda, která poslední den měsíce ledna, vyvěsila svojí zástavu nad pevností. Začala probíhat klasická politická a civilní čistka. Vládní úředníci vyrazili do ulic a všechny "nežádoucí" pozatýkali.

V masových hrobech v okolí města, bylo později objeveno, takměř tři tisíce lidských těl.

Následovala francouzká protiofenzíva, která trvala "krvavých" deset dní. Oněch deset dní popsal novinář a válečný reportér Stanley Karnow slovy:

" Jednolo se o nejkrvavější a nejtragičtější konflikt celé války".

O dalších sedm let později, v roce 1975, se Severo-vietnamská armáda do Hue vrátila, aby město definitivně osvobodila. Hue bylo zároveň i prvním jihovietnamským městem, které Severo-vietnamská armáda dobila.

Císařské město.

Od roku 1993 spadá město Hue pod správu mezinárodní organizace UNESCO.

Roku 1995 vietnamská vláda uznala výjimečné postavení města (oblast turistického ruchu), a udělila Hue status nezávislého města, čímž je povýšila takřka na úroveň Hanoe či Ho Chi Minh města.

Císařské město.

Hue, podobně jako Hoi An, na mě působí trochu (ne)vietnamsky. Chybí mi tam takový ten typický vietnamský "chaos". Nicméně pro návštěvníky je to naopak velmi vítaná změna, a v Hue si připadají tak trochu evropsky.

Hue je poklidné, upravené a parčíky protkané město, jejímž středem protéká Řeka vůní.

K jeho dokonalé prohlídce by člověk potřeboval několik dní, avšak pro většinu návštěvníků, je zcela dostatečný jeden den. Pokud má člověk domluvené auto s řidičem, může v relativním klidu projet a zhlédnout vše.

Od císařského města počínaje, přes pagody, mandarínské domy, až po mauzolea, která jsou ukryta v kopcích porostlými borovicemi, na jižním okraji města.

Jediným možným problémem při návštěvě Hue může být pro mnohé fakt, že počasí je v tomto místě poněkud nestále. Oblast kolem Hue má největší procento srážek v celém Vietnamu. Jako příklad může posloužit NP Bach Ma, kde během jednoho roku spadne až osm metrů vody.

Zkrátka a jistě, je potřeba počítat s tím, že člověk může zmoknout, a to nehledě na tom, které je zrovna roční období. Útěchou vám budiž fakt, že po většinu roku zde panuje pro běžného Středoevropana, jen těžko představitelné dusno a horko.

Památky, a z historického pohledu mnohé další jedinečné skvosty, rozhodně stojí za shlédnutí !

Císařské město.

Zakázané město a citadela.

Citadela stojí na břehu Řeky vůní - Song Huong, s jejíž stavbou se začalo v roce 1805, a dokončena byla roku 1832.

Dva ostrůvky na Řece vůní (Zelený drak a Huu Bach Ho – Bílý tygr) stráží Citadelu směrem od řeky.

Citadela je jakési „město ve městě“, které je obehnáno hradbami vysokými 6,6 metrů o tloušťce 21 cm, které mají obvod 10 km. Dovnitř lze vstoupit jednou z deseti bran, jimž předchází most vedoucí přes vyhloubený příkop. Dominantu představuje Vlajková věž, která se tyčí do výšky 37 metrů, a která byla v průběhu času dvakrát zničena a znovu postavena. Devět posvátných kanónů má symbolizovat ochránce paláce a království, které nikdy neměly sloužit k boji. Naopak mají symbolizovat čtyři roční období, a pět základních elementů.

Řeka vůní.

Uvnitř Citadely se nachází Císařské město, které původně zahrnovalo kolem 150 paláců a dalších budov.

Jeho stavbu zahájil první císař dynastie Nguyen Gia Long v roce 1804, a dokončil ji Minh Mang v roce 1833. Za tuto dobu se tu stačilo vystřídat 13 panovníků.

Město je obehnáno 6 metrovými hradbami a lze do něj vstoupit jednou ze čtyř bran, z nichž nejznámější je Ngo Mon, která byla postavena v roce 1833. Brána má dvě patra – v přízemí se nachází pět vchodů (ten prostřední mohl užívat pouze vládce) a v patře Pavilón pěti Fénixů, kde se císař objevoval při důležitých událostech. Střecha pavilónu je pokryta taškami glazovanými zlatem.

Palác nejvyšší harmonie - trůní palác.

Palác nejvyšší harmonie - Thai Hoa, pochází z roku 1805. Následně byl roku1833 přestavěn, čímž získal svoji dnešní podobu.

Na hřebenu střechy, která je podepřena 80 červeně lakovanými sloupy s motivem zlatých draků, jsou vyobrazeni dva draci, kteří skládají slib věrnosti měsíci. Střecha samotná pak září žlutými taškami. V Paláci nejvyšší harmonie se konaly velké královské audience, korunovace, a slavila se tu například i výročí císařova narození.

Dodnes tu stojí původní královský trůn.

Devět dynastických uren, stojících před pavilónem Hien Lamp (památník mandarínům za jejich věrnost dynastii), bylo odlito z bronzu v letech 1835 a 1836. Urny, které jsou vysoké kolem dvou metrů, jsou bohatě ornamentálně zdobené. Mají symbolizovat jednotu země a stabilitu dynastie.
V pavilónu, který býval až do roku 1975 královskou kaplí, se nacházejí urny s popelem císařů, a jejich rodin. Jeden den v roce, je pavilón pro veřejnost uzavřen, aby se zde mohli sejít potomci bývalého císařského rodu.
Paláce vyčleněné pouze pro soukromý život císaře, patřily k Zakázanému městu. Nicméně většina z nich se nedochovala, a to především kvůli bombardování v roce 1968 (během novoroční operace Tet).

Nejzachovalejší z těchto paláců je zřejmě Císařská čítárna - Thai Binh, kterou nechal zbudovat císař Thieu Tri (1841-1847) a jejíž střechu zdobí unikátní keramické mozaiky.

Pagoda Thin Mu.

Pagoda Thien Mu - Pagoda Vládkyně nebes.

Pagoda stojí na místě staršího Chamského chrámu, a její vznik je opředen mnoha legendami.

Podle jedné z legend se říká, že na místo, kde dnes pagoda stojí, chodila každý den stará žena a prohlašovala, že právě tady jednou postaví vládce pagodu, která přinese mír a prosperitu celé zemi. Když se o pověsti dozvěděl Nguyen Hoang, dal roku 1601 pagodu na daném místě skutečně postavit.

Každopádně se jedná o nejstarší dochovanou stavbu v Hué a širokém okolí. Ve 30. a 40. letech 20. století byla pagoda známým místem buddhistického odporu proti francouzským kolonistům, a v roce 1963 vstoupila do podvědomí světové veřejnosti, když se zdejší mnich Thich Quang Duc upálil v Saigonu na protest proti útlaku buddhismu od křesťanského prezidenta Diema.

Hned nad vstupním schodištěm se tyčí osmistranná sedmistupňová stupa, kterou ve 40. letech 19. století postavil císař Thieu Tri.

Každý ze sedmi stupňů představuje jednu z Buddhových inkarnací na zemi. Po stranách stupy je několik pavilonů, v jednomž z nich je obří zvon z roku 1710, který váží 2 tuny. Na nádvoří pak stojí stéla z roku 1715 se zaznamenanou historií buddhismu v Hué. Uprostřed areálu stojí hlavní svatyně se zlatou sochou Buddhy budoucnosti (Maitreya), a stranou od ní pavilon s modrým autem značky Austin, kterým se odjel upálit mnich Thich Quang Duc do Saigonu.

Pagoda Thin Mu.

Pagoda Thin Mu.

Pagoda Thin Mu.

Pagoda Thin Mu.

Pagoda Thin Mu.

Turistická loďka - Řeka vůní.

Mandarínské domy.

Na okraji města, na poklidném místě protkaném množstvím malebných vodních kanálů, si na konci devatenáctého století stavěli své domy movití mandaríni. Nebyli sami kdo podobná místa vyhledával. Byli to také bohatí císařští úředníci, kteří utíkali před hlukem a shonem města.

Tyto domy jsou dodnes povětšinou obklopeny rozlehlými a velmi dobře udržovanými zahradami plnými bujné vegetace.

Sedm nejzajímavějších z těchto "zahradních domů" bylo zrekonstruováno, aby následně mohly být zpřístupněny široké veřejnosti. Naštěstí pro všechny milovníky klidu, nejsou nikterak zvlášť turisty vyhledávány.

Při procházce zahradami, si budete moci užívat nádherný pocit pohody a klidu, kdy jedinými vašemi společníky budou zpívající ptáci a poletující motýli.

Ve všech zmíněných domech dodnes žijí potomci mandarínů.

Jedná se o velice zajímavé setkání, které všem vřele doporučuji. Má to však jednu malou chybičku. Ani jeden z nich nemluví anglicky... Je dobré jít s průvodcem, protože zajímavostí mají tito lidé k dispozici nepřeberné množství.

Mandarínský dům.

Mandarínský dům.

Mandarínský dům.

Mandarínský dům.

Mauzolea, aneb královské hrobky dynastie Nguyen.

Poslední císařská dynastie Nguyen měla 13 panovníků, ale pouze sedm z nich má hrobku. Hrobky se nacházejí ve vzdálenosti od dvou do patnácti kilometrů jižně od města.

Ovšem ne ve všech jsou císařové pohřbeni.

Všechny hrobky mají dvě části. První je určena pro pohřební účely, druhá pro samotnou hrobku. V každém komplexu nejdete hradby, trojitou bránu, dvůr pozdravů, stély, pavilony, chrámy, zahrady, jezírka a samotnou hrobku.

Hrobka císaře Minh Mang (1820-1840) byla postavena během let 1840-1843. Je považována za nejvíce majestátní ze všech. Tvoří ji 40 různě velkých staveb, které jsou umístěny uvnitř oválné hradby, jež má obvod 2 km. Stavby jsou harmonicky zasazeny do okolní přírody, kde byl kladen důraz je na symetrii.

Bylo zapotřebí 10 tisíc vojáků a umělců, aby byl celý areál hrobky dokončen.

Hrobku císaře Tu Duc (1848 – 1883) tvoří 50 staveb harmonicky uspořádaných za 1500 metrů dlouhou osmiúhelníkovou hradbou. Pohřební komplex byl postaven v letech 1864 – 1867.

Všechny stavby se nacházejí v borovicovém háji, které jsou obklopeny jezírky.

Zajímavostí může být, že komnata Minh Khiem byla původně postavena jako divadlo. Ovšem mnohem zajímavější je, že během stavby umělci a vojáci povstali a snažili se přimět císařova bratrance Ung Dao, aby vládce svrhl.

Doba vlády císaře Khai Dinh (1885-1925) byla kratší než výstavba jeho hrobky, která trvala 11 let (1920 – 1931). Tento pohřební komplex je nejméně orientální ze všech, protože za vlády císaře Khai Dinh absorbovalo do vietnamského umění velké množství západních stylů. Někdy se proto o této hrobce mluví jako o ukázce vietnamského neoklasicismu. Mísí se tu západní a východní architektonické i umělecké styly. Stropy jsou například vymalovány obdobně, jako jsou stropy kostelů v Evropě. Samozřejmě náměty se liší. Oproti křesťanským námětům, jsou zde vyobrazena tradiční východní témata, jako jsou například draci v oblacích.

Samotná královská krypta a oltářní hala, se nachází v třístupňovém paláci Thien Dinh na vrcholu kopce.

Císařské hrobky.

Císařské hrobky.

Císařské hrobky.

Císařské hrobky.

Císařské hrobky.

Císařské hrobky.

O Hue by se dalo psát ještě několik samostatných článků. Já osobně si myslím, že jako malá ukázka toho, co na vás v Hue čeká, to bohatě stačí.

I přes moje lehké výhrady (o kterých jsem se zmiňoval v úvodu článku), jezdím do Hue rád. Nejde jen o památky, ale i přírodu, která město obklopuje. V neposlední řadě, jsou zde velmi přátelští lidé, a stejně tak je zde velmi dobrá kuchyně.

Abych nezapomněl, mám zde i několik velmi dobrých přítel, které při každé mojí návštěvě města nezapomenu navštívit.

Na závěr.

Ve Vietnamu není mnoho míst, kde by bylo možné shlédnout tak velké množství památek na jednom místě. Blízké i vzdálenější okolí města, je dalším z lákadel, pro které se již bohužel v tomto článku nenašlo místo.

Na základě výše popsaného se domnívám, že Hue je zcela oprávněně zapsáno pod ochranou světové organizace UNESCO.

Hue rozhodně stojí za Vaši návštěvu !!!

Více zde nepublikovaných informací (moje svatba apod.), článků a videí na: vietnamtravel.cz