Na svatbě
Novomanžele.
Na svatby se ve Vietnamu chodí poměrně často. Platí jedno nepsané pravidlo, že se na svatbu zvou všichni známý. Oni zase zvou na oplátku ty, kterým na svatbě v minulosti byli. A stále dokola. Jednoduše řečeno, člověk navštěvujete jednu svatbou za druhou. Osobně jsem si v minulosti užil svateb do sytosti (chodil jsem svatby natáčet). Pokud je to jen trochu možné, tak se tomuto druhu sportu, obloukem vyhýbám. Před několika málo dny se vdávala manželčina sestřenice a nebylo zbytí. Musel jsem se zúčastnit.
O tom jak svatba probíhá (a co obnáší) si povíme někdy příště. Dnes se pokusím nastínit, na co všechno se musí svatebčan připravit.
Naštěstí tahle svatba patřila k těm menším. Odhaduji, že se nás nesešlo více jak 200 až 250, což je na vietnamské poměry opravdu velmi malo.
S Lilien...
Příprava.
Momentálně naše rodina čítá (včetně mojí maličkosti) čtrnáct osob, a další dva nové přírůstky očekáváme v následujícím měsíci. V předvečer onoho dne se kompletně celý štáb sjíždí na základně našeho domu. Jistě si každý dovede představit jako to tady asi vypadalo. Vyklízím pole, a přesouvám se s loskutákem do pergoly na zahradě, kterou jsem si právě pro takovéto případy (k nepochopení všech) vybudoval. V klidu popíjím čaj, a přeji si, aby bylo pozítří. Drobnou radost mi dělá Nguyen. Tak se jmenuje můj loskuták, jehož jméno jsem přepečlivě vybíral. Je neotřelé a netypické. Kromě něj se může podobným jménem pochlubit pouze několik málo dalších (cca 30 milionů) Vietnamců. Konečně se naučil dvě nová slova - lili oi a ahoj (ahoj umí mimochodem kompletně celá vesnice díky pohádce o krtečkovi). Nguyen doposud mluvil pouze kmenovým jazykem Ba Na, ale počínaje dneškem, patří mezi nejlépe jazykově vybavené obyvatele Thai Nguyen.
Moje radost nemá dlouhého trvání, protože mi přichází manželka oznámit, že zítra pojedeme všichni v jednom autě. Vzhledem k tomu, že jediný kdo má v rodině auto jsem já, je zcela jasné, jakým autem se pojede. Snažím se protestovat a argumentovat, ale nemá to smysl. Myslím si svoje, a nechám je snít svůj sen.
V půl páté ráno to v domě vypadá jako při vyhlášení mobilizace. Po hodně dlouhé době jsem probuzen způsobem, o kterém jsem se domníval, že jsem dávno zapomněl. Nezapomněl! Kdysi dávno mi podobně hrůzostrašně budil pětkrát v týdnu budík. Ještě štěstí, že se jedná pouze o dnešní den. Upřímně lituji všechny, kteří každý den takhle brzy a takovýmto způsobem vstávají...
Krátce po šesté jsou všichni nastrojeni, a čeká se pouze na mě. Nemám boty. Respektive boty mám, ale nevím kde. Malá změna plánu. Jako kobylky pročesáváme dům. Při hledání bot nacházíme různé věci. Například moje auto nářadí, které jsem vyndal z auta před týdnem, ale zapomněl jsem ho vrátit zpátky. Od té doby ho pochopitelně nikdo neviděl. No nic, sláva je zpátky.
V nažehleném kvádru a zaprášených botách vykračuji k autu. Přichází okamžik, na který jsem se od včerejška těšil. Jak se tam všichni naskládáme. Nevěřím svým očím. Nebýt toho, že dvě z žen jsou krátce před porodem, by se tam skutečně narvali. Nakonec odjíždíme v sestavě jedno auto a jeden motocykl.
V půl osmé jsme v domě nevěsty, a o dalších deset minut později, sedíme společně u jednoho ze stolů a obědváme. Vše probíhá dle hesla - hlavně rychle, pokud možno ještě rychleji. Připraveno je třináct chodů a rýžová vodka. Co více si může vystresovaný člověk po ránu přát. Popravdě řečeno vystresovaný jsem byl pouze já. Oni jsou na podobné příkazy a "pevné" harmonogramy od mala naučený.
Hostina.
Za dalších půl hodiny máme v sobě každý, promiňte mi přirovnání, půl vědra jídla a čtvrt litru vodky. Sluníčko se řídí podobným heslem - topí a topí. Něco kolem půl devátý je po všem, a rázem je času dost.
Máme čekat do dvanácti hodin, než si přijede manžel pro nevěstu. Tři a půl hodiny na plastové židličce ve stínu pod stromem v kvádru a uzavřených botách, bych nepřál ani největšímu nepříteli.
Blíží se poledne, a s ním příjezd aut z ženichovo strany. Světe div se, přijíždějí na čas!
Nevěsta opouští dům rodičů.
Komorní atmosféru střídá chaos a zmatky. Začínají další závody. V rychlosti probíhají všechny potřebné rituály (projev, modlidba, prstýnky): Během několika málo minut je po všem, a můžeme vyrazit na třicetikilometrový výlet do domu manžela.
Dostávám přidělenou osádku vozidla. Všechno bylo tak rychlé, že vyjma přední sedačky, kde sedí manželka se švagrovou a dvěma dětmi, skutečně nevím, kdo další s námi jede. Igelitové pytlíky jsou v pohotovosti. Modlím se, ať žádná z žen nezvrací. Zavřením dveří teplota v autě stoupá minimálně na padesát stupňů. Na poslední chvíli dostávám pokyn, abych jel za dodávkou. Kolona se dává do pohybu, a já se držím přiděleného Ford Tranzit. Držím se ho s vypětím všech sil (provoz ve městě je šílený) až do cíle. Tím cílem je autobusové nádraží, kde dodávka zastavuje, a zároveň z ní vystupují všichni cestující. Co se děje? Dostává se mi suché odpovědi řidiče, že je pouze najatý jako TAXI pro odvoz svatebčanů.
Super!
Tak já na místo toho abych fotil nevěstu, stojím někde na autobusáku. Jako bonus navíc mám auto narvané k prasknutí polomrtvými Vietnamci všech věkových skupin.
Začíná bojovka.
Nedá se nic dělat, musíme do cíle dojet svépomocí. Posádka ožívá a rozjíždí se kolotoč žhavení telefonů. Hledáme správnou cestu. Doprava, ne doleva... otoč to. Dobrou půlhodinu nás po telefonu nikdo z nevěstiných příbuzných není schopný správně navigovat. Poslední pomyslnou kapkou je bratr nevěsty, který mi deset minut naviguje. Rozhovor ukončuje slovy, že tam sice nikdy nebyl, ale myslel si, že zná cestu. Bože můj! Rezignuju. Jsem doslova uvařený, a mám toho akorát tak dost. Rázně ukončuji celou akci. Jedeme zpátky!
V autě mezitím panuje veselá nálada. Žertuje se na téma jak moc jsme rychlý. Humor na tohle téma moc nechápu. Spíše si připadám jako blbec, protože nevezu slíbené fotky. Na druhou stranu všechno má své kladné stránky. V tomto konkrétním případě alespoň nikdo nezvracel.
Je nazdobeno... :)
Aby toho nebylo málo, tak další překvapení na nás čeká po příjezdu před dům. V prázdném svatebním stanu sedí otec s matkou nevěsty. Ptám se proč nejsou na oslavě u ženicha. Protože oni jeli za jedním z aut, které stihlo projet semafor na zelenou. Oni ne. A pěkně džentlmensky po vietnamsku na ně onen automobil za křižovatkou nepočkal. Takže skončili tam kde mi...
Žádné truchlení se nekoná!
Fakt že rodiče nebyli u toho, když dcera vcházela do domu své nové rodiny? No co. Přece se nic hrozného nestalo.
Těmito slovy ukončujeme konverzaci na téma dnešní svatba, a společně odcházíme do kuchyně, kde na stojáka dojídáme to, co jsme měli k rannímu obědu.
Oběd s pořadovým číslem dva.
Ve dvě hodiny odpoledne je po všem. Stan je zbouraný, odpadky zametené, a my jsme zpátky doma. Konečně můžu ze sebe shodit ten tesilový skafandr, a odebrat se relaxovat do pergoly.
Více článků a fotografií na www.vietnamtravel.cz
Jiri Zajic
Moje hospitalizace v nemocnici
Před měsícem jsem se na sociální síti zmínil o tom, že ležím v nemocnici. Následoval příval povzbuzujících zpráv a emailů, které v drtivé většině končily stejnou otázkou - co se mi stalo.
Jiri Zajic
Chytaly jsme kobry
Celkem běžná květnová středa. Od samého rána ukazuje slunce svojí sílu, a na digitálním teploměru v největší místnosti domu svítí číslice 36,8 °C.
Jiri Zajic
Škola a přátele z náhorní plošiny
Příběh o mém přátelství s rodinami etnických menšin BaNa - lidí z náhorní plošiny Dak Lak.
Jiri Zajic
Příběh amputované nohy
Počátek tohoto příběhu se začal odehrávat před více jak čtyřmi lety. V době, kdy jsem ještě neznal mojí ženu, natož jejího otce a mého budoucího tchána.
Jiri Zajic
Malé ohlednutí za Novým Lunárním rokem.
Lunární Nový Rok je možná tím nevětším vietnamským svátkem. V tomto období se podobně jako u nás vše točí pouze jen kolem něj. Počínaje přípravami různých pokrmů, náboženskými obřady a konče hodováním. Vůbec poprvé jsem prožili ony dny v kruhu rodinném. Co všechno to obnášelo, se pokusím popsat v dnešním příspěvku.
Jiri Zajic
44 dní křížem krážem po Vietnamu
Před několika málo dny v noci jsem se vrátil z měsíc a půl dlouhé cesty, kterou jsem od samého počátku jejího plánování pracovně pojmenoval křížem krážem po Vietnamu.
Jiri Zajic
Proč není ve Vietnamu nejlevněji.
Přichází mi stále více emailů, které mají jednu věc společnou. Žadatele se ptají, jak je možné, že jsou všeobecně ceny za služby a za ubytování ve Vietnamu tak drahé.
Jiri Zajic
Zlatokopové
Minulý týden mi pípla na telefonu sms. Text byl stručný a jasný. Mám přijet, mají zlato. Neváhal jsem ani minutu, abych svůj příjezd, mému dlouholetému příteli potvrdil. Byl jsem v minulosti u zlatokopů hned několikrát (viz.odkazy pod článkem), ale tentokrát se mělo jednat o místo, kde jsem nikdy v minulosti nebyl. O to víc jsem se těšil.
Jiri Zajic
Záchytný point v deštném lese - Vietnam.
Říká se, že jedna vlaštovka jaro nedělá. Nejspíš je to pravda, ale bez té první, by jaro nikdo nepřišlo... Dlouhodobě pracuji po celém Vietnamu na osmi projektech s diametrálně odlišným zaměřením. Jak už to tak v životě chodí, něco vyjde, a něco ne. Poslední rok jsem se pohyboval spíše v té druhé variantě, ale tohle období snad v pátek skončilo.
Jiri Zajic
Autem napříč Vietnamem - Policie.
Jak jsem se již několikrát v uplynulých zmiňoval, na nějaký čas přesouvám své místo pobytu na jih Vietnamu. Přesněji řečeno, do blízkého okolí provinčního města Phan Thiết.
Jiri Zajic
Hue - město císařů a bojů.
Ve Vietnamu by jste, z historického hlediska, jen velmi těžko hledali podobné místo. Palác, pagody, mauzolea, to jen zlomek toho co Hue nabízí...
Jiri Zajic
Bangkok, město Buddhů, lásky a chrámů.
Pro mé zatím poslední víza jsem byl nucený opětovně opustit Vietnam. Víceméně shodou náhod padla volba na thajské hlavní město Bangkok.
Jiri Zajic
Na vietnamsko-čínské hranici.
Nejsevernější místo ve Vietnamu je vesnička Lung Cu, a poté pěšky několik kilometrů na samou hranici mezi Vietnamem a velkou čínou.
Jiri Zajic
Rolníkem snad ne(budu).
Jedním z účastníků při sklizni rýže, jsem byl mnohokrát. Vždy ale pouze jako divák. Včera jsem se ocitl na opačné straně barikády. Jaké to bylo?
Jiri Zajic
Potulování vietnamskou džunglí
Dnes se podíváme na ostrov Cat Ba, který je zároveň i největším ostrovem v zátoce Ha Long Bay. Tamní hornatý terén je dnes z velké většiny NP. Neprostupný terén, který je překryt zeleným kobercem - džunglí. Tahle džungle se od ostatních v něčem vymyká. Čím? Tak na to najdete odpověď v následujících řádcích.
Jiri Zajic
Jedno z nejhezčích míst severního Vietnamu
Jedno možná z nejzajímavějších a nejhezčích míst celého severního Vietnamu. Nejsevernější výběžek Vietnamu - oblast jménem Meo Vac.
Jiri Zajic
Vietnamské svatby
Podobně jako kdekoliv jinde na světě, tak i Vietnamu je svatba jedním z nejdůležitějších počinů v lidském životě. Jak probíhá a co obnáší taková "normální" vietnamská svatba ...
Jiri Zajic
Potápění v okolí Nha Trang
Poslední dva měsíce zima, únava a v neposlední řadě poznání něčeho nového. To byli hlavní důvody, proč jsem společně se svou přítelkyní odjel na sedm dní k moři.
Jiri Zajic
Hraniční přechod Veitnam - Laos
Hraniční přechod mezi Vietnamem a Laosem leží poměrně vysoko v kopcích Annamského pohoří. O tom jak cesta z Hanoje do Vientiane probíhá, a na co všechno se připravit na hranicích, se pokusím shrnout v následujících několika řádcích.
Jiri Zajic
Štědrý den - Happy Christmas
Štědrý den máme již pár dní za sebou a čeká nás Silvestr. Pokud máte zájem, podívejte se na krátké ohlédnutí za Štědrým dnem, s tak trochu jiným pojetím...
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 39
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1905x
vietnamtravel.cz
http://vietnamtravel.cz/