Motýli horského lesa - Vietnam

Horské lesy, ale nejenom ty jsou domovem motýlů, květin a různobarevného hmyzu.

Motýli jsou ve Vietnamu takměř všude. Jejich druhová rozmanitost, pestrost a v neposlední řadě i velikost je nepřeberná. Co mě však zaráží, je jejich početnost. Kdekoliv odbočíte od silnice jen na pár metrů, zaručeně potkáte několik druhů motýlů. Od těch nejmenších, které jsou velcí jako nehet u malíčku, až po ty veliké jako dlaň a možná že i větší. Je příjemné někde si jen tak na chvíli sednout, a pozorovat jak se tak zlehounka vznáší a hledají květy. Připadá mi to jako kdyby byli na nitce.

Co je však horší, tak to je srážka s takovým patnácti centimetrovým motýlem. V rychlosti kolem 80 - 90 km/hod. je to něco podobného, jako by jste dostali pěstí. Většinou se jim stačím vyhýbat, ale občas se to zkrátka nepovede :). A pak to bolí.

Ale nejsou sami. Možná ještě více bolí srážka s kudlankou, nebo vážkou. Kudlanek je tady momentálně hodně. Byla období, kdy jsem žádnou nezahlédl, ale v létě jsou všude. Zato vážky jsou celoročně. Vážky (hlavně ty červené) vytvářejí hejna podobné těm, jaké dělají sarančata. Takové jedno hejno je pěkných pár set jedinců, a potkáte ho třeba i v centru města.

Při vzpomínce na kamarády, kteří pobíhají v Čechách celý den kolem rybníka s makroobjektivem za jednou vážkou, mám úsměv ve tváři. Ve Vietnamu je u každého kýble s vodou vážka.  Modrá, fialová, červená ...

Tohle všechno nic není proti broukům. Někteří jedinci mají více jak deset centimetrů. Takový grouk v obličeji se rovná hozenému bramboru.

Ještě mi napadají takový drobní komáři, nebo tiplice. Nevím co to přesně je, ale když projíždíte otevřených místem mezi rýžovými poli, jsou jich místy pásy i několik set metrů široké. V tom se nedá jet. Je to jako kdyby vám házeli lopatou do očí písek. Jedinou obranou je prakticky zastavit, a pomalou jízdou s jednou rukou před očima pásem mušek projet.

Mohl bych psát hodně dlouho o tom co všechno jsem měl za jízdy v obličeji, ale zpátky k tématu.

V lesích je samozřejmě motýlů a hmyzu mnohonásobně více. A většinou jsou neodbytní. Konkretně motýli. Nevím jestli hledají sůl z potu, ale nejdou prakticky setřást. Nebojí se, a tak je možné se k nim přiblížit doslova na pár centimetrů.

Ovšem ani to mi nepomůže, protože moje fototechnika je zkrátka nezachytí. Respektive zachytí, ale je to neostrá mazanina bez kresby a barev. No co.

Nedá se nic dělat. :)

Ty, které se mi podařilo během dvou dnů zvěčnit, a je na nich i vidět při troše fantazie motýl, si společně s pár květy a jednou mladou volavkou můžete nyní prohlédnout.

http://vietnamcestovani.webnode.cz