Bangkok, město Buddhů, lásky a chrámů.

Pro mé zatím poslední víza jsem byl nucený opětovně opustit Vietnam. Víceméně shodou náhod padla volba na thajské hlavní město Bangkok.

Nemá velký smysl si něco nalhávat. Nejsem moc dobrý historik. Většina letopočtů je pro mne vzdáleným vesmírem, mnohdy dokonce bojuji i se svým datem narození.

Jsou lidé kteří mohou hovořit hodiny o daném místě, bohužel já mezi ně rozhodně nepatřím. Vše mám spojené s něčím. Při vyslovení slova Bangkok, se mi vybaví tři slova.

Drogy, prostituce a chrámy.

S těmito informacemi jsem do Thajska letěl. Jak pravdivá byla moje představa, se pokusím nastínit na následujících řádcích.

Pohled na město z nejvyšší budovy v Bangkoku -

Thajské království.

Thajské království se nachází v JV Asii, je asi 6,5 x větší než Česká republika. Thajsko je rozděleno na 77 provincií s 66 milióny obyvatel. Největší počet je Thajců a v menší míře jsou zastoupeni Číňané a etnika jako AKHA, KARENOVÉ A HMONGOVÉ. V zemi převládá náboženství budhismus směru ·THERAVADI – „učení starších“, následují náboženství muslimské a křesťanské.

Současné království je konstituční monarchie a od roku 1946 vládne BHUMIBOL ADULYADEJ – RAMA IX, který se narodil roku 1927 v USA, a až do roku 1946 žil ve Švýcarsku. V USA studoval na Harvardu, a poté na prestižních školách ve Švýcarsku. Král má za manželku SIRIKIT KITIAKARA nar. 1932, pravnučku krále RAMA V. Král s královnou mají 4 děti. Tři dcery a jednoho syna – korunního prince MAHA VAJIRALORNKORN nar. 1952.

Král RAMA IX. je nejstarší a nejdéle vládnoucí monarcha na světě. Thajci si jej velice váží, uctívají ho, a přejí si, aby vládl ještě po mnoho let.

Bangkok.

Hlavní město thajského království je Bangkok, ale tento název je jen pro Evropany. Oficiální název pro všechny Thajce je Krung Thep. Bangkok sice existoval, ale byla to jen malá vesnička na řece ·Chao Phraya. Když v roce 1782 nastoupil na královský trůn Rama I., tuto vesnici nechal zničit a na jejím místě zakládá nové hlavní město Thajska -·KrungThep.

Proto je velice nesprávné, když většina autorů knih o Thajsku píše, že hlavní město je Bangkok, v překladu· „Město andělů“. Celý název města v originále je trochu nezapamatovatelný:

Krungthep·mahanakhon amonrattanakosin mahintharayutthaya mahadilokphop noppharatratchathani burirom-udomratchaniwet mahasathan amonphiman awatansathit sakkathattiya witsanu kamprasit

Pokud je thajský název dlouhý, tak jeho překlad je ještě o mnoho delší:

Město andělů, velké město, věčné a nádherné sídlo hinduistického boha Indry, vznešené město, kde je uloženo devět skvostných drahých kamenů, diamant, rubín, smaragd, žlutý safír, granát, modrý safír, měsíční kámen, zirkon, kočičí oko, královské město s mnoha velkolepými paláci a stavbami, věčné město, kde sídlí bohové a má svůj domov hinduistický bůh Krišna, město stvořené bohem Višnou.

V dnešní době se používá zkrácený název KrungThep.

Info. čerpáno: www.thajskoubytovani.com

Thajská historie, stejně tak historie města samotného, je zajisté velmi zajímavá, ale nemá smysl se o ní v tomto článku více rozepisovat. Případným zájemcům doporučuji navštívit Wikipedii, případně Google.

Informací o této zemi jsou všude "tuny".

Letiště.

Jak jsem se zmínil již v úvodníku, na Bangkok padla volba víceméně náhodou. Můj věčný boj s vízovou politikou Vietnamu, je snad nekonečný. Opakoval bych se, kdybych popisoval co je, a naopak co není, ve Vietnamu možné. Možné je téměř vše, ale až příště. Alespoň takto mi to všichni stále dokola opakují. Už jsem pomalu na podobná slova alergický. Ještě ani jednou, mi nikdo s vízy nepomohl. Každý slibuje, a když dojde na den "D", najednou to z nějakého důvodu nejde.

Ani tentokráte tomu nebylo jinak. Rozhodnutí z nejvyšších míst cizinecké policie, bylo jednoznačné - musím opustit Vietnam.

Zvažoval jsem různá místa po Asii, ale nakonec zvítězilo Thajsko. Pro tuto zemi mluvila v prvé řadě cena letenek, a za druhé fakt, že od srpna tohoto roku, nemusí být pro občany ČR, na pobyt kratší než měsíc vízum (platí pouze pro přílety, u pozemních hraničních přechodů je to pouze na 14 dní).

V pondělí ráno jsem vyjel směr letiště, a doufal, že bude volná letenka. Naštěstí byla, a tak jsem za necelé dvě hodiny stál ve frontě na bangkokském letišti, ve frontě na imigračním...

Nadzemka.

Podzemka - metro.

pozn.: Metro do stanic přijíždí za prosklenou stěnou.

Hanoj vs Bangkok.

Neubránil jsem se prvnímu srovnání, v čem se obě metropole odlišují. První rozdíl je vidět hned na letišti. Jeho velikost je dost těžko srovnatelná. Zatímco to hanoiské bych přiřadil spíše k nějakému soukromému letišti průměrně bohatého šejka, tak naopak to thajské, nese zcela zaslouženě název mezinárodní airport.

Nevím sice přesně, v kterém roce bylo uvedeno do provozu, ale matně si vybavuji, že jsem jeho typickou architekturu někdy před pár lety viděl v televizi, právě při jeho slavnostním uvedením do provozu.

Po výstupu z letiště se nabízí hned druhý nepřehlédnutelný rozdíl. Nejsou tady motorky. Ne že by vůbec nebyly, ale je jich tu pramálo.

Z auta nějaké místní taxislužby, vidím další, a další rozdíly. Asi tím největším je volant vpravo, a jízda po levé straně. Nikde nepotkáváme žádné buvoli či krávy přecházející přes silnici, nikde žádné zběsilé klaksony. Naopak čtyři pruhy dálnice, nadjezdy, podjezdy apod. Dokonalá železo - betonová džungle.

Výškové stavby jsou v poměru 100:1, ve prospěch Bangkoku. I když jsou obchvaty několik desítek metrů nad městem, i tak jsou některé věžáky hodně vysoké. Samozřejmě to nelze srovnávat například s Hongkongem, či Šanghají, ale i tak je to celkem slušná výška.

Co mají obě metropole podobné, to jsou mýta. Jak Hanoi, tak Bangkok je mají, ale s jedním rozdílem. Zatímco vzdálenost obou letišť od centra je cca stejná, v Hanoi projíždíte jedním, naopak v Bangkoku hned několika. Ještě se mi nikde nestalo, že bych jako zákazník Taxi za mýta platil. Bangkok je v tomto směru výjimkou. Tam jsem platil pokaždé!

Těch rozdílů je samozřejmě mnohem více, ale tyto mi přijdou nejpodstatnější. K některým dalším se vrátím později.

Pokud bych měl říci, které z měst osobně preferuji, tak určitě Hanoi. Její architektura, a z mého pohledu typická asijskost, mi přijde více zajímavá.

Naopak z turistického pohledu je Bangkok jen těžko přemožitelný. Dva a půl tisíce chrámů, z nichž drtivá většina má alespoň několik desítek kilogramů zlata jak na fasádě, střeše či Buddhovi, mluví za vše.

Mě osobně po dvou, třech prohlídkách chrámů, vše splývá v hodně podobné, a hledám trochu něco jiného. Takový ten pravý a nefalšovaný asijský chaos a ruch. Tím mám na mysli, takový ten asijský zmatek, který z evropského pohledu nemůže nikdy fungovat, ale i všudypřítomné stánky, obchůdky, hospůdky apod. Zkrátka v Bangkoku se mi nepodařilo najít obyčejné místo, kam se člověk jen tak posadí, dá si pivo, případně kávu, a pozoruje okolní shon.

Tohle vše mi v Bangkoku trochu chybělo.

Budova hlavního nádraží.

Jestli vám něco připomíná, tak nejste daleko od pravdy.

Údajně se na její architektuře podílel Čech.

Čínská čtvrť.

Uličky v čínské čtvrti.

Snad jediné místo v Bangkoku, kde zažijete mumraj na stísněném prostoru, je právě tady.

Navštívil jsem poměrně hodně svatostánků. Tenhle byl zvláštní v jedné věci.

Čínský chrám je naprosto jiný, a jako jediný je zadarmo. V ostatních chrámech se pokaždé platí vstupné!!

Čínský chrám.

Orchideje.

Thajsko je světoznámé svým hedvábím a orchidejemi. Je jich všude plno, a ve všemožných barvách.

Milovníci květin si v Bangkoku přijdou na své.

Viděl jsem i křesťanský svatostánek.

Jeho královská výsost - Rama IX, který je zcela oprávněně, velmi vážená a uznávaná osobnost.

Podobně jako třeba na Srí Lance, Indii, či v Laosu i zde jezdí tzv. Tuk Tuk.

Některé jsou velmi zajímavě vytuningované...

Wat Timir - chrám Zlatého Buddhy.

Buddha měří tři metry a váží 5,5 tuny, a celý z ryzího zlata. Nikdy jsem neviděl (a nejspíše ani neuvidím) více zlata pohromadě.

Jeho osudy je přinejmenším zvláštní. V padesátých letech sochu nalezli dělníci na dně přístavu. Nevzhledná socha pokrytá sádrou, na dlouhou dobu skončila v nuceném příbytku, ve stodole. Jednou při manipulaci se však dělníkům vysmekla, spadla na zem a sádra se roztříštila. Zazářilo ryzí zlato. Odborníci dodnes neznají odpověď, jak se nevídaná vzácnost dostala do říčního bahna. Soudí však, že Zlatý Buddha pochází ze zřícenin bývalého královského města Authaye jižně od Bangkoku, ke kterému se blížili nájezdníci. Mnichové z Authaye proto cennost zamaskovali bezcennou sádrou, takže útočníkům potom vůbec nevadilo, když jim Buddha sklouzl z lodi do řeky.

A takto vypadá chrám z venku.

Ostraha.

Nevšiml jsem si vyjma bosých strážníků, žádného jiného zabezpečení. Je pravda, že 5500 kg se těžko odnáší...

Wat Po - chrám ležícího Buddhy.

Jestli předchozí Buddha byl díky použitému materiálu největší na světě, tak tento je pravděpodobně největší.

Nejstarším chrámovým komplexem v Bangkoku je Wat Po – Chrám ležícího Buddhy jižně od Velkého paláce. Jeden z nejatraktivnějších chrámových komplexů ležící nedaleko od areálu Královského paláce. Je nejstarším komplexem postaveným již v 16. století, který byl hned několikrát přestavěn a renovován. Součástí komplexu je několik chámů s čtvercovým podloubím, ve kterém je velké množství Buddhových zlatých soch. Na každé straně se pak nachází čtyři věže typu čedí a vihán. V největší kapli pak nalezneme gigantickou sochu ležícího pozlaceného Buddhy, která je 46 m dlouhá a 17 m vysoká s chodidly vykládanými perletí.

Buddha je pokaždé ztvárňován v jiné pozici. Ať už se jedná o polohu ruky, případně jako v tomto případě, v leže. Ležící znázorňuje umírajícího Buddhu při dosažení Nirvány.

Wat Po - chrám ležícího Buddhy.

Okolo ležícího Buddhy je neustále dav turistů s fotoaparáty. Nevím kolik z nich si všimne překrásných fresek na stěnách a na stropě.

Jedna ze čtyř věží, kde jsou pohřbeny první čtyři Rámové.

Wat Po - chrám ležícího Buddhy.

Wat Po - chrám ležícího Buddhy,

a již zmíněné zlaté sochy.

Wat Po - chrám ležícího Buddhy.

Zde dodnes probíhá slavnostní ceremoniál, při ukončení univerzity Thai masáží.

Wat Po - chrám ležícího Buddhy.

Wat Po - chrám ležícího Buddhy.

Nákresy na stěnách školy Thai masáže, kterých jsou stovky.

Rama III. usiloval, aby se chrám Wat Po stal centrem výuky, a Thajci jej stále považují za první zdejší veřejnou univerzitu. Nástěnné malby ve viharnu a v dalších budovách dokládají obrovskou šíři takových vědních oborů, jakými jsou např. zeměpis, jóga, astrologie, literatura, umění a samozřejmě i náboženství. V komplexu sídlí společnost Traditional Medical Practitioners Association, zaměřená na výuku tradiční thajské masáže a aplikace léčivých rostlin.

Wat Pho byl vždy nejvyhlášenějším centrem výuky thajské masáže a v jedné z budov školy můžeme absolvovat krátkou ukázku tohoto umění.

Wat Po - chrám ležícího Buddhy.

Relaxující, možná meditující mnich.

Podle mého názoru normálně spal. Setkal jsem se i s názorem, že mniši jsou nejlínější lidé pod sluncem. Nevím...

Wat Po - chrám ležícího Buddhy.

Chrámy se neustále opravují. Ač to tak možná na první pohled nevypadá, jejich stáří rozhodně není takové, jak se člověk může domnívat.

Mnohé nejsou starší než 200 let. Za jejich poněkud "starý" vzhled, může agresivní klima.

Na snímku jsou tašky na střechu. Za poplatek si každý může na jednu z nich napsat jméno, případně celou adresu.

Velký palác - Královský palác.

Mezi nejhlavnější památky patří Velký palác, vybudovaný králem Ramou I. na konci 18. století. Palác je pestrou směsicí nejrůznějších stylů, protože každý z následníků Ramy I. si k paláci připojil svou vlastní část. Dnes je sídlo nejvyšších vládců Thajska někde úplně jinde, i když po každé nové inaugoraci, musí každý nový král v paláci strávit první čtyři dny svého vládnutí. Návštěvníci tak mohou bez obav zamířit do interiérů honosné stavby. Některé z pokojů však nejsou přístupné veřejnosti, ale naštěstí tomu tak není v případě Chrámu Smaragdového Buddhy, jehož osudy jsou více než pohnuté. Malou sošku našli v 15. století chudí obyvatelé menšího městečka. V jejich rukou však dlouho nezůstal, protože putoval do buddhistických chrámů na severu země, kde se však Smaragdového Buddhy zmocnili dobyvatelé z Laosu. Na dlouhé roky soška· zmizela, až se objevila ve Vientiane (pozn. hlavní město Laosu). Když se to Rama I. dozvěděl, okamžitě vypravil armádu, která Smaragdového Buddhu skutečně našla, a přivezla zpět do Thajska. Dnes je pečlivě opečovávanou atrakcí krásného chrámu Wat Phra Kao - Chrám smaragdového Buddhy, a také nejuctívanější soškou Buddhy. Smaragdový Buddha je vysoký pouze asi 70 cm, je z nefritu, a náleží mu tři bohatě ozdobené obleky – každý na jedno roční období. Obleky mění vždy v příslušné době sám král. Mimo Chrámu Smaragdového Buddhy se zde nachází množství dalších staveb s různými typy věží a střech, většinou bohatě zdobené zlacením. Komplex je střežen sochami mytologických bytostí jako např. Jakšá nebo Kinnari, opět bohatě zlacenými. V areálu se přísně dbá pravidel o oblečení (zakázané jsou krátké kalhoty a sukně a oblečení s holými rameny), a při vstupu do chrámu je nutné podobně jako v každém chrámu, vyzout si boty. Před sochou samotného Buddhy se musí sedět na zemi s nohama odvrácenýma od sochy.

Voskové sošky.

Před královským palácem byly na prodej zcela autentické voskové sošky mnichů, kteří byli pro palác nějakým způsobem významní.

Jedná se o skutečně mistrovská díla, které dle mého názoru zastíní i jejich londýnské "bratříčky" z muzea Madame Tussaud.

Thajské divadlo.

Nějakou dobu jsem strávil sledováním thajského divadelního představení.

V kostýmech tančí jak ženy, tak muži převlečené za ženy. Příběhy byly dlouhé a výpravné, bohužel pro mě nesrozumitelné a unavující.

Thajci je však sledovali hodiny, a náramně se při nich bavili.

Náboženský rituál, při kterém si zakoupíte barevné stuhy, které se po modlitbě uvazují na pozlacené dřevěné kůly.

Královský palác z druhé strany.

Všelijaké pochody v maskách a s různými červenými draky, nejsou v Bangkoku ničím neobvyklým.

Čínská čtvrť.

Říční kanál.

Říční kanál.

Je libo čerstvě vymačkanou šťávu z pomerančů, případně jiného ovoce?

Není problém, ale připravte si penízky...

Bangkog je v porovnání z Hanoí o mnoho dražší. Kávu nekoupíte pod dva a půl dolaru, a pivo pod tři.

Kdeže ty loňské sněhy jsou - levné Thajsko...

Pro mě zajímavé zjištění.

Jídla v igelitových pytlících. Jídlo je opět velká odlišnost od Vietnamu.

Samozřejmě je věcí názoru, která kuchyně je lepší, ale soudě dle toho co jsem ochutnal (na ulici), je pro mne vietnamská kuchyně daleko pestřejší, chutnější.

Prodavač smažených párečků, vajíček a mořských plodů. Bohužel pro mne, vše má typickou thajskou ostrost.

Lehké holky.

Asi úplně největším překvapením pro mne byl mýtus ohledně společnic a lehkých holek. Naivně jsem si představoval, že budou všude, a nebudu je stačit odhánět. Opak byl pravdou. První dva dny jsem neviděl ani jednu. Poslední noc, jsem se rozhodl strávit na jedné z těchto ulic, abych viděl na vlastní oči, jak to opravdu v Bangkoku s prostitucí chodí.

Tam jsem byl svědkem všeho, co je popisováno na každém webu, věnujícím se Thajsku. Přes různé strip bary, po erotické masáže, až po přestárlé, obtloustlé a zarudlé pány z Evropy, v obležení dvou (nezřídka i třech) štíhlounkých mladých Thajek.

Internetové servery nelžou. Bangkok je i městem hříchu, ale člověk musí znát ty správná místa!

Opět jedna z vyhlášených uliček...

A další...

K nočnímu Bangkoku patří neodmyslitelně i tranvestiti.

No a aby vše mohlo fungovat na 150%, je k mání i nepřeberná řada podpůrných prostředků.

Noční Bangkok.

Nad evropskými návštěvníky pomalu a jistě začínají převažovat Indové, Rusové a klienti z muslimských zemí.

Takhle vypadala ulice při mém nástupu do Taxi směr letiště (3.30 AM).

Po půlnoci stánky s cetkami nahradily stánky s tvrdým zahraničním alkoholem, a dlouhá noční pařba může začít....

Letištní hala.

Nemohu nepřidat snímek, kde nade mnou jeden z mnichů za drobný poplatek odříkal modlitbu, pokropil mi svěcenou (alespoň doufám) vodou, a na levé zápěstí mi uvázal bílou šňůrku. Ta mě má ochraňovat a přinášet štěstí.

Mimochodem mám jí dodnes.

Mniši obcházející po ránu obchody. Majitelům dají požehnání a odnáší si za odměnu jídlo.

Nevím, jestli jsem to popsal správně, ale nějak podobně mi to bylo vysvětleno.

A tady je pán a můj kamarád, který mi velmi pomohl při seznámení se s městem.

Jmenuje se Václav Kokeš.

Jeho nabízené služby, včetně znalostí Thajska samotného (žije zde již více jak 11let) vřele doporučuji.

Policejní hlídka.

Co říci na závěr?

Ač mě v mnoha ohledech Bangkok nepřesvědčil, jedno mu nelze odepřít. Podobné místo, s tolika významnými památkami budete na mapě světa hledat jen obtížně. Já osobně pevně věřím, že se do Thajska brzy vrátím, a navštívím pro mne asi nejzajímavější jeho část - sever.

Bangkok se zkrátka musí vidět !!!

Více zde nepublikovaných informací (moje svatba apod.), článků a videí na: vietnamtravel.cz